Je bonsai umění nebo kýč?

[Ondra Němec]

Tímto lehce kontroverzním nadpisem bych rád otevřel debatu na toto téma, kdy ale otázka není tak jednoznačná, ale má za úkol spíše vyprovokovat přítomné k reakci. Mě k následujícímu zamyšlení vyprovokoval občasný despekt některých mých známých věnujících se "skutečnému umění", ze kterých padají různé uštěpačné poznámky...jo ty děláš ty pokroucený stromky, takovej jsi vlastně zahradník prznitel atd..., pravda nepopírám, že onen despekt mohl pocházet z úrovně mých stromů, ale to sem, myslím, nepatří.
Zatím jen mé krátké zamyšlení.
Je bonsai umění? Odpovědět by se dalo různě - ano, ne, někdy, podle úhlu pohledu, záleží na osobnosti hodnotícího atd...A co to vlastně je umění-od slova umět něco, dělat to dobře? Pak jsou skutečně mnozí bonsajisté skuteční umělci své profese, ale je skutečným umělcem ten, kdo se naučí pravidla nějaké činnosti, ta důsledně dodržuje a výsledkem jsou takřka dokonalé produkty, ale nic navíc? Je uměním to, co zprostředkovává estetický zážitek? Pak ano, mnoho bonsají mnoha lidem zprostředkovává estetický zážitek na různé úrovni. Pravdou ale je , že estetický zážitek mnohým zprostředkovává i chemlonový obrázek po tetě Karolíně na stěně.
Nejsou vlastně bonsaje nakonec jen líbivý kýč? Když se člověk zamyslí nad definicí kýče, tak chtě nechtě musí získat dojem, že mnoho bonsají skutečně kýčem je
- kýč zobrazuje témata, která jsou všeobecně považována za krásná a nekonfliktní-velká většina dnešních lidí, když vidí bonsaj,křičí "krása", kýč je obecně srozumitelný, nepotřebuje výklad, nepotřebuje aby pozorující přemýšlel, přece vidí, jak je to pěkné, hned , instantně, bez osobního vkladu
-kýč nepodává pravdivé sdělení-zamyslete se, skutečně všichni bonsajisté svými stromy něco sdělují, jsou skutečně všechny bonsaje plné přesahu a "bílé magie"? Nebo jde jen o napodobování obecně platných vzorů, o kterých všichni vědí, že fungují-zatočím to tak a tak, tady to stáhnu, voila, trohúhelník je na světě
-kýč selhává ve výpovědi, podbízí se, usiluje o zmocnění se vašeho srdce na úkor odpovědnosti vůči světu, ve kterém máme naději přežít, jen pokud budeme zároveň citliví i odpovědní-tato část definice mě obzvlášť zaujala-vždyť to vidíme kolem sebe dnes a denně -ono zmocňování se našich srdcí bez elementární odpovědnosti vůči světu a citlivosti vůči rostlinám, se kterými mnozí "takyumělci" pracují
Kde se ztratila snaha o přesah, skutečná bílá magie a láska ke světu a rostlinám.
Skutečné umění bonsai nejsou ani tolik výstavy a demonstrace tvarování, protože tam nikdy není vidět to hlavní, co dělá bonsai tak výsostnou disciplínou posunující naše vnímání za hranice transcendence, a to je vztah, vztah mezi pěstitelem a rostlinou, vzájemné braní a dávání, nekonečné hodiny přemítání, tiché meditace nad krásou stromu v jeho přirozenosti. Není zde vidět obohacení pěstitele, který se (snad) v krátkých okamžicích napájí do přirozeného běhu věcí a sem tam v záblescích cítí tao přírody proudící jeho rukama do milovaného stromu. Kdo z Vás, pánové, tohle má? Není zde vidět radost nad prvními otevírajícími se pupeny, prvními zelenými lístky, mohutný příval energie a radosti v létě, tiché usebrání nad opadávajícími listy na podzim a zimní temnota naplňovaná spalující touhou po tom, aby se co nejdříve tohle všechno opakovalo.
Bonsai není jen hotový strom, bonsai je vztah, bonsai jsi ty, bonsaj jsem já. Bez mě moje bonsaj není bonsají, je jen tvarovaným stromkem v misce.
I u mnohých špičkových pěstitelů (i v Japonsku) vidíte, že bonsai je v jejich podání zejména špičkové řemeslo zajišťující jim obživu, proti čemuž rozhodně nic nemám, ale je třeba, aby to zde nahlas zaznělo.
Je tedy bonsai umění nebo kýč? Já si myslím, že může být obojí.
Ale na to si musí odpovědět každý sám, uvítám Vaše názory, byť třeba se mnou budete ostře nesouhlasit.

[Ladislav Kotál]

Uf, Ondro, to je slohovka Musel jsem to přelousknout dvakrát a v tvém podání musím souhlasit.Umění i kýč. Teď jen záleží, zda to ovlivní mě, mou tvorbu, nebo budu jen cvičená opička a dokola opakovat stejný mustr na všech stromech, nebo půjdu svou cestou,takovou, která se mi vnitřně líbí. Soukromě si myslím, že mnoho lidí při tvorbě tak dlouho japonštělo až úplně zjaponštělo. Ale mě je to fuk. HLAVNĚ KDYŽ JSEM PŘI TVOŘENÍ SPOKOJENÝ

[Jarda Marek]

Musím s Vámi souhlasit s oběma a nebudu se k tomu rozepisovat , bylo by to na další slohovku a to opravdu nechci, chtěl bych se jen zeptat k těmto slovům,
co dává bonsai Tobě ?
To myslím opravdu na všechny ne jen Tebe Ondro

[Milan Vohnout]

Tak to je tedy fakt na zamyšlení a pěkně napsané, taky jsem si to přečetl dvakrát, popravdě mě to nějak nenapadlo se na to takhle podívat, jestli je bonsai umění nebo kýč. A stále nevím co napsat, tak aspoň něco. Jen jestli mohu, jak asi každý víte tak pěstuji jen pokojové rostliny a bonsaje jedině v uvozovkách. Tak pro mě je hlavně udržet celoročně při životě, kord v zimních měsících kdy jsou krátké dni s nedostatkem světla, ale už vím, že když se člověk s nimi žije a dá jim nějakou vnitřní lásku, jde to. A pro mě je největší radost když vidím, jak rostou a daří se jim, než aby jen živořili.

[Martin Iša]

Někdy v minulosti jsem na toto téma chtěl založit vlákno.Po dlouhém přemýšlení jsem od toho upustil, páč jsem došel k názoru, že to bude nekonečná debata, a stejně se k výsledku nedopracujeme.Kdysi jsme měli na toto téma přednášku s jedním svérázným profesorem.Začal otázkou:Kdo vlastně určuje co je kýč a co ne?Člověk!Kdo jim dal toto "oprávnění".Člověk!Kdo dal oprávnění člověku , že jiný člověk určuje co je kýč a co ne?ČlověK!!!A kdo..........?Závěr zněl:Člověk je, jak známo, tvor nedokonalý. Já myslím, že většinu z nás to trápit nemusí.Děláme to pro své potěšení, a pokud v tom někdo vidí kýč, nebo umělecké dílo, je úplně fuk.To ale neznamená, že si nemůžeme o každém stromku-bonsai popovídat, vyjádřit svůj názor.Já osobně v tom vidím něco na způsob "řemeslného umění."Na první místo stavím vlastní potěšení, na druhé setkávání s podobně postiženými lidmi a na třetí diskuzi napříč bonsajovým děním. Každý z nás si v tom musí najít to "své".

[Ondra Němec]

Ano, souhlasím s Vámi, kteří říkáte: "jistě, tvořím kýč a nevadí mi to, naplňuje mě to, jsem za to rád", Ne každý, kdo maluje, stvoří Monu Lisu, ne každý dosáhne na Michelangelova Davida. Já také tvořím kýč a něpíši to z falešné skromnosti, ale z čistě realistického pohledu na věc. Co mi ale vadí na některých kýčařích (a vy jimi nejste), je ona faleš, ono stavění jejich kýče na piedestal umění. Je to jako s japonskou zahradou-povrchní dodání vnějších atributů japonskosti (bonsajovosti) zahradu (bonsai) nedělá. Nebo to napíšu jinak-některé zahrady-stromy mají duši, jiné nikoliv. Čím to asi bude? Nemůžu opomenout manžele Merglovy, jejichž stromy pro mě onu duši mají a přitom ne vždy jsou přesně dle kánonu tvarování. Přesto jsou pro mě mnohem víc, než některé dokonale vytvarované rostliny z rukou jiných tvůrců.
Co dává bonsai mě? Radost, vnitřní klid, lásku, krásu, touhu,přátele, je toho moc. Někdy mi ale bere iluze, zejména o lidech. Ale za to bonsaje nemůžou.

[Jan Adámek]

No, třeba když si před sebe postavím fíkus vemeník ze supiše, k němu do misky postavím plastový altánek, rozsvítím betonový lampionek, naleju si parfémovaný černý čaj "Večerní vánek" a budu hledat souznění mezi sebou a rostlinou. Po tom se mi stýská.
Stromky, které přesazujeme, které nás polepí smůlou, když je upravujeme , tak to je něco jiného.

Tahle debata nemůže mít konce, ale je užitečná.

[Lada Fabián]

Umění nebo kýč?Každý má na to jiný názor.Je to můj koníček ,moje záliba a moc mi to baví a hlavně se mi stromky líbí!
Chemlonovým obrázkům nerozumim a ani jim nefandim tak o tom také nebudu tvrdit,že je to kýč!

[Bury76]

Ondro, perfektně napsáno . Zatím jsem o tom nepřemýšlel jestli dělám umění nebo kýč snažím se porozumět rostlinám co potřebují a co se jim nelíbí, podřizuji proto všechno. Hlavně mě to baví a snažim se, aby to bavilo i mé stromy. Co si myslí neznabozi (nezasvěcení) mě nechává klidným.

[Honzagreen]

Tak musím se přiznat, že já to ani nedočetl . Nejdřív jsem nechtěl vůbec reagovat, ale nakonec proč taky nenapsat svůj názor... Já osobně se takovýma myšlenkama vůbec nezabývám. Jestli jsou stromky, které mám kýčem je mi z hloubi duše jedno. Jak tady bylo napsáno jinými, dělám to proto, že mě to baví, nacházím v tom uspokojení, pomáhá mi to lépe vnímat stromy, rozšiřuje to mé vědomosti v oblasti, kterou jsem donedávna opomíjel a v neposlední řadě mě tento koníček spojuje s řadou skvělých lidí, kteří mají stejné zaměření. Nedělám nebo lépe řečeno nepokouším se o dělání bonsaí třeba proto, abych byl pro okolí, které spojuje bonsaje s exotikou, zajímavý, abych se tím chlubil a už vůbec si nekladu za cíl vytvořit umělecké dílo (mimochodem jsem si jist, že na to ani nemám). Asi už píšu trochu z cesty , ale měl jsem potřebu tady taky nechat pár písmenek .