Chlapci, tento názor jsem měl před lety taky. Jenže,postupem času a hlavně denodenním stykem se stromky jsem byl zaslepený jak jsou krásné,jak ta či ona větev tam patří, až jsem se začal stýkat s lidmi stejného koníčku a najednou jsem procitl. Najednou jeden řekl, druhý a třetí...: a proč tuhle větev neodstraníš, proč ji neohneš, proč ji nerozpatruješ......a po úvaze jsem zjistil, že je to lepší, přehlednější, strom se z té spleti větví "vyloupl " sám.A když jsem se zamyslel, stejně jsem se dostal k těm stokrát omletým japonským stylům, které už kdysi kdesi někdo jasně definoval a jsou generacemi pořád stejné. Pak teprve ty stromky se s trochou odvahy můžou jmenovat bonsaje a ne kytky v misce. Ale na to musí každý přijít sám. Věřte že první sříhání léta zapěstovaných větví bylo velkou zkouškou nervů.Každému ale doporučuji nebát se stříhnout, i když to bolí, ale tisíckrát se to vrátí v pěkném stromu. Ono totiž mnohdy méně větví znamená více
Dodatek: je zajímavé sledovat reakce nebonsajistů na výstavách. Vždy se jim líbí víc "pražské koule", než rozpatrovaný a přehledný strom.