darovaný smrček

[Jirka Novák]

Smrky se hodně rádi vracejí... Uvidíme, jak naraší mladé větvičky, v budoucnu tam ta větev třeba ani nebude, teď by jinak napravo nezůstalo nic Ale to se teprve uvidí.
přesně v tom bodě jak máš šipku byla větev. kterou jsem tam (když jsem frézoval shari) zamýšlel nechal. Nakonec ale padla. takže se bude muset vršek celej předělat. Ale myslím, že nebude až tak velký problém pěkně a konicky začlenit ten vršek do kompozice. Ale to asi až příští zimu. Nevím proč, ale až na včerejší výlet, mám teď nějaké antibonsajové období a nějak se mi do stromků nechce. Asi jsem nějak nemocný. Snad mě to brzo přejde

[Lukáš Sirotný]

Jsem rád, Jirko, že jsi zde předvedl dobrý postup u smrků, snad už i tahle redukce by byla u některých starších stromů lehký problém, tady u toho bude ale určitě vše v pořádku . Smrky rády vracejí, ale musí být v dobré kondici, musí mít dostatek obrostu, který jim zaručuje vitalitu, a hlavně se na ně musí postupně - ti, kteří říkají, že jim smrky "nejdou", často právě nedodržují tyto zásadní podmínky (mimo jiné relevantní okolnosti, samozřejmě).

[Milena]

Lukáši,při čtení tvého příspěvku jsem zjistila, že jsem při studiu všude možně o smrcích měla vlčí mhu a ta tvá slova - rady vidím poprvé. Takže díky za "osvícení". Možná to bude tím, že mě do loňska jejich tvarování nebralo, jehličnany já nemusím. Ale: našla jsem mezi "zásobami" takový jeden vytáhlý, tak jsem zkusila podle přírodního vzoru borovice literáta natvarovat takto smrček, výška asi 40 cm a kmen necelé 2 cm průměr. Dráty jsem nechala několik měsíců a sundala před zimováním kolem dušiček. A vypadal, že drží tvar a prospívá.
Někdy v létě jsem levně přišla dobře k 10 kouskům P. nidiformis, téměř všechny stejně rostlé, jako přes kopírák. Polovinu jsem rozdala, ty moje hned přesadila z jakési celiny (do toho sází zahradník, pro kterého ale byly neprodejné) a asi v srpnu - září jsme tvarovali. Ale to byl razantní sestřih- prostřih. Když přeženu, tak z 50 větviček zbylo 5 - 7 na výšce kolem 30 cm, ale kmen až 4 cm průměr. Jeden mi pošel velice brzy, kamarádce ten darovaný po tvarování taky chřadnul, ale ostatní se měly k světu před tím zimováním. Od té doby jsem je neviděla , jakmile zakopu bonsaje, nechávám je svému osobu a čerpám sílu na jaro.
Co jsem vším chtěla říct? Že jsem z nevědomosti razantně "obrala" naráz, žádné "postupně" a že jsem nijak nepočítala s návratem do původního tvaru. Jaro potvrdí, jak dalece je nutné pomalé tvarování, určitě se ozvu. Možná pak oznámím totální úhyn a budeš mít 100% pravdu. Matně si vzpomínám, že Jarek Servusů při té srpnové volné dílně u něho pořizoval foto před a po nadrátování. Mohl by to vyhledat pro názornost