Laďo,teď jsi mě necíleně naštval. Nene, já jsem se na sebe naštvala. Zhruba v tu dobu, jak jsi psal ty dva řádky, tak jsem vyhodila z květináče jednoho jalovečka - krasavce. Vloni či předloni ho pěkně natvaroval Jarek, pak jsem na něj zapomněla a teď si říkám, že je už dobrý do misky. A jak ho tak během zvonění klekání prohlížím, viděla jsem tu rez na koncích větviček. Nejdřív jsem začala odstřihávat, pak si říkám, že je to zbytečné. Pamatovala jsem si dávnou radu - vyhodit a spálit. Tak jsem ho oklepala z hlíny a hodila na hromadu, které říkáme kompost, že až naberu další fyzické síly, tak to podpálím. A teď si přečtu, že jsem mohla zkusit poléčit bělidlem
Kvůli té nemoci jsem vloni nechala zlikvidovat jedinou hrušeň máslovku, aby mi ta rez nelezla na jalovce. Taková oběť a k ničemu. Jaloveček už bude oschlý a hrušeň je taky pasé.