To Vladimír Touš:
To by nebylo marné, rozdělit stromky podle stupně pokročilosti. Jen jestli by nevznikly dohady, co už je zapěstovaný kvalitní strom a co je rozpracované. Asi by to rozvířilo nálady a někdo by se mohl i urazit nebo by to mohlo "amatérštější" pěstitele odradit
od vystavování.
Možná bych spíš udělal kategorie:
1. importy z Asie (výpěstky od profesionálních asijských pěstitelů)
2. zahraniční horské importy (importy špičkových kusů z různých velehorských oblastí)
3. domácí rostliny (tedy zahradní a přírodní yamadori z ČR a podobných zemí)
Běžní diváci by tak snadněji pochopili obrovské rozdíly mezi různými bonsajemi a my "civilisti" by jsme měli méně komplexů z vystavování našich výpěstků.
Ještě jsem si říkal, že by pro běžné diváky nebyla marná osvěta ve stylu - takto vypadá strom v květináči ze zahradnictví, takto po prvním tvarování, takto po desátém tvarování. Všiml jsem si, že demonstrační tvarování probíhají v podstatě ve dvou variantách.
Buď se přiveze perfektní unikátní úžasné yamadori odněkud z Alp a demonstrátor na něm z chumlu předchystaných větviček "jen" vytvoří nebo založí korunu a nezkušení diváci jsou nadšení, jak se jim před očima po pár hodinách zrodila úžasná bonsai.
Nebo se přiveze běžný stromek ze zahradnictví a po dlouhé práci demonstrátor zaraženým divákům představí poměrně ohyzdný strom a jakoby se vymlouval a omlouval za ten "nepodarek", vykládá jim něco o nedostatku obrostu, o špatném pohybu kmene, o mizerných nábězích atd. Takový stromek je následně často úplně neprodejný. Prostě spousta diváků nechápe, že kvalitní bonsai je opravdu vzácná a vytvořit ji trvá mnoho let a že práce se špičkovým materiálem přinese špičkové výsledky. Lidé pak snad lépe pochopí, o jak náročnou a zdlouhavou práci ve skutečnosti jde.
Samozřejmě jsem to přehnaně zjednodušil, ale snad jsem srozumitelně vyjádřil myšlenku.
Petr C