Pro ty, kteří nečtou bonsai-kai, přikládám příspěvek uveřejněný před časem tam:
Zdravím všechny milovníky pokojovek. Když jsem se před lety zamiloval do bonsají, nemalou měrou k tomu přispěl tehdejší vynikající časopis Bonsai pod vedením pana Václava Mergla. Tehdy mě zaujalo mnoho stromů pěstovaných panem Merglem od semínka, ale nejvíc mě (a nejen mě) dostaly jeho Osteomelesy. Dnes by možná mnoho z nás řeklo, že nejsou zrovna podle kánonů tvarování, ale mě se prostě líbily a líbí dodnes. Rostliny ve vynikající kondici, s krásnými kmeny, kvalitně zapěstované v misce a co víc-letos jsou s manželi Merglovými už ke třiceti létům a to zasluhuje hluboký obdiv. A protože se mi vždy Osteomeles líbil i jako rostlina, toužil jsem si také nějaké pořídit. Nakonec jsme s Otou Hlaváčkem sehnali semena a v říjnu 2008 následoval výsev, který velice dobře vzešel a nakonec dodneška prošlo sítem přirozeného výběru 5 rostlin u mě a dvě, tuším, u Oty (to není doklad Otovy neschopnosti, pouze mé malé ochoty se podělit, výsev byl u mě ). Ke druhu samotnému mohu říct jen, že jako pokojová bonsai je vynikající-perfektně po řezu obráží kdekoliv na starém dřevě, mladé výhony se velmi dobře drátují, je velmi vitální a její drobné max 3mm velké lístky ji přímo předurčují k tvorbě malých bonsají. Svoje Osteomelesy pěstuji celé jaro a léto venku až do podzimu a do místnosti je uklízím před příchodem prvních mrazíků-teploty okolo nuly jim naprosto nevadí, ale nechci zbytečně riskovat. Optimální by bylo zimovat je v chladné místnosti s dostatkem světla, kterou ale nemám k dispozici a tak přečkávají zimu na chladném okně v práci orientovaném na západ, kde dál rostou. Zimní výhony jsou ale nevzhledné a na jaře je vždy odstraním. Hlavním škůdcem mých rostlin se ukázaly svilušky, proti kterým je musím nekompromisně v zimě ošetřovat. Pěstování samotné je neproblematické, nutno však podotknout, že Osteomeles velice nesnáší přísušek a téměř vždy, když se taková nehoda přihodí, je s rostlinou konec.
Na zde uveřejněných rostlinách demonstruji způsob, jakým s nimi pracuji-v době , kdy jsou semenáče tvárné (v prvním roce věku) je nakroutím zcela bizarním způsobem, pokud možno ve 3D bez ohledu na jakýkoliv budoucí záměr a nechávám je růst. Ve druhém roce zkrátím všechny postranní výhony a ponechám, jak je obvyklé, růst jen tahouny. V té době se již začínají ukazovat zajímavé křivky kmene, které v budoucnu mohu využít. Takto hodlám postupovat několik dalších let, než kmen dosáhne žádané tloušťky. Postupně, s odrůstáním tahounů, dávám tvar i jim se záměrem je zahřížit a nahradit jinými.